Semináře

            Cílem bloků, týkajících se etiky v medicíně, bude naučit lékaře a zdravotní sestry orientaci v této oblasti, zvýšit citlivost pro etické problémy jejich každodenní praxe a rozumět jejich významu pro pacienta i pro lékaře.

            Většina konfliktů, se kterými se ve zdravotnictví setkáváme, vyplývá z rozdílné představy o péči o pacienta. Rozumět těmto konfliktům umožňuje také umět jim předcházet. To může pak přímo souviset s potřebou jejich právního řešení. Jinými slovy: pokud budeme umět předcházet právním problémům, ušetříme si peníze a koneckonců i nervy.

            Všechny bloky jsou koncipovány jako společná dílna s krátkým představením tématu a navazující společnou diskuzí. Na postupné rozkrývání problémů a společnou diskuzi klademe hlavní důraz. Smysl každého bloku je vždy dvojí. Za prvé jde o hlubší proniknutí do problémů, bez nároku na jeho vyčerpávající pojednání. Druhým těžištěm je pak diskuze. V té se budeme zabývat konkrétními etickými problémy, které medicína a zdravotnický provoz všedního dne přináší.

            Je vhodné, aby si účastníci již před kurzem promysleli situace, které považují ve své práci za eticky konfliktní a o kterých chtějí diskutovat. Žádný z bloků nepředpokládá nějakou předchozí orientaci v etice nebo filozofii. Vše potřebné bude ihned srozumitelně vysvětleno.

Obecná etika

Blok A

Co je etika? Má cenu se jí zabývat?

            V první části tento blok nabízí základní orientaci v tom, co etika je a jak se liší od našich běžných názorů na chování člověka, od toho, co se ve společnosti nebo v medicíně „dělá“ nebo „nedělá“. Zabývá se souvislostmi jednání člověka a jeho osobní identity.

            V druhé části potom spolu promyslíme dva hlavní přístupy k problémům pacienta. Prvním z nich je představa, že se dá etický názor změřit, zvážit, vypočítat. Odtud je pak už krůček k názoru, že etické je jenom to, co je nejvýhodnější. Druhým přístupem je představa, že člověk má svoji důstojnost. Budeme diskutovat o tom, co člověk dnešní doby vnímá jako důstojné nebo nedůstojné.  Pokud se liší představa pacienta a lékaře o tom, co důstojné je nebo není, je pak právní konflikt mnohem pravděpodobnější. To opět souvisí se vztahem osobní identity člověka a jeho jednáním, respektive toho, co lékař s pacientem dělá, jaká řešení mu navrhuje.

Blok B

Co po mě chtějí ostatní a co chci já?

            Tento blok se zabývá tím typem konfliktů, které vznikají při střetu nároků kladených na lékaře a sestry nějakou autoritou (nadřízení, právo, odborné instituce nebo i mnohdy pochybné názory bulvárních médií) na jedné straně a osobním přesvědčením lékařů a sester na straně druhé. Nároky kladené na zdravotnické pracovníky jsou mnohdy velmi tvrdé a bezpodmínečné.

            Na druhou stranu máme každý své svědomí a jistě již mnohokrát jsme si ověřili, že se nevyplatí dělat něco, co se nám samým příčí, byť by to pro nás znamenalo konflikt s okolím. Mám sice svoje svědomí, ale mohu se mýlit. Co pak s tím?

            V další části kurzu se budeme zabývat konfliktem, který může vzniknout mezi nadřízeným a podřízeným na základě odvolání se na svobodu svědomí. Pokusíme se ukázat možná řešení tohoto konfliktu tak, aby řešení bylo pokud možno pro obě strany co nejvýhodnější.

            Tento typ konfliktu může vzniknout i mezi lékařem/ sestrou/ zdravotnickým pracovníkem a pacientem. Uvědomíme si různé příčiny a naznačíme některá řešení. 

Lékařská etika

Blok I.

Co to je aplikovaná etika a lékařská etika?

"Mám problém sledovat vývoj ve svém oboru. Nemohu si nabrat ještě něco dalšího" - odpověď jednoho lékaře na otázku, zda by se chtěl dále vzdělávat v lékařské etice. 

                První blok je úvodem do celého kurzu. Seznámíme se v něm s obsahem pojmu "aplikovaná etika". Ukážeme, že obtížnost řešení etických problémů v medicíně spočívá především v setkání medicíny jako přírodní vědy a filozofie jako vědy univerzální, jejímž smyslem je nalézání významu toho, co se děje kolem nás a s námi samotnými. Kompetentnost v aplikované etice předpokládá znalost přírodních věd i základních filozofických pojmů a koncepcí. Je proto vhodné, aby účastníci tohoto kurzu absolvovali část diskutující o obecné etice. Není to však nutné, protože je možné vše potřebné a nejasné hned vysvětlit.

Blok II.

Lékařská etika - stará škola už neplatí?

           V tomto bloku si ukážeme, jak myšlenkové prostředí, ve kterém se pohybujeme, ovlivňuje naše jednání. Budeme se zabývat dvěma převládajícími koncepcemi, hippokratovskou tradicí, jako zástupkyní "staré, klasické školy" a tzv. etikou čtyřech principů (autonomie, beneficence, nonmaleficence, spravedlnost), která zásadně proměnila dění v nynější medicíně.

 Blok III.

Co nám radí ostatní? Nejdůležitější etické kodexy v lékařské etice.

           I když víme, že se nakonec musíme rozhodnout sami, přece jen existují kodexy, které blíže určují, co se od zdravotníků očekává. My se budeme věnovat především Všeobecné deklaraci lidských práv, Konvenci o biomedicíně, Helsinské deklaraci, Kodexu ICN a Etickému kodexu České lékařské komory.

Blok IV.

Co je nemoc a proč si na nás pacienti pořád stěžují?

           V této části se pak budeme zabývat tím, jak chápe nemoc zdravotník a jak ji vnímá pacient. Také tento rozpor je častým zdrojem konfliktů. Jako zdravotníci jsme vzděláni prakticky výhradně v biologii člověka. Ta nám ale neříká, co pacient cítí a co si myslí. To, co si pacient myslí, závisí do značné míry nejen na nemoci, kterou má, ale hlavně na tom, kým pacient je, co prožil, jaké má životní zkušenosti a co od života očekává. Může být tedy obrovský rozdíl mezi tím, co si pod konkrétní nemocí představuje lékař a tím, co si představuje pacient.

           Pokusíme se ukázat, jak zjistit, co si o své nemoci myslí pacient, jak svoji nemoc vnímá a jak ovlivňuje jeho rozhodování. Pokud lékař alespoň částečně pronikne do myšlení pacienta, může velmi účinně předejít značnému množství nákladných a psychicky vyčerpávajících konfliktů.

Blok V.

Informovaný souhlas - alfa a omega dnešní medicíny(?)

          O informovaném souhlasu slyšeli jistě všichni zdravotníci. Jistě jej podepisujete mnohokrát denně jako lékaři a někdy i jako pacienti. V debatě o lékařské etice není možné se tomuto tématu vyhnout. O čem máme vlastně pacienta poučit, jak poznáme, že nám rozumí? O informovaném souhlasu v souvislosti s novou právní úpravou budeme diskutovat právě zde.

Blok VI.

Dělají člověka jenom šaty? Od kdy je člověk člověkem. Diskuze o statutu embrya.

          Právě vstupujeme do jedné z nejožehavější části diskuze v lékařské etice vůbec. Odpověď na otázku, od kdy je člověk člověkem, je východiskem k pohledu na mnohé další oblasti lékařské etiky. Je zde ve hře otázka lidské důstojnosti. Má člověk lidskou důstojnost tím, že je člověk, nebo proto, že něco dokáže, že je užitečný pro společnost. Tady však vidíme, že se otázka v nadpisu vůbec nemusí týkat jenom embryí, preimplantační a prenatální diagnostiky nebo IVF. Na tuto otázku můžeme narazit i na konci lidského života, například v diskuzi o argumentech pro eutanázii.

Blok VII.

"Pojďme si hrát na Boha". Etika v genetice, kmenové buňky, klonování.

           Titul knihy Leroy G. Augensteina ukazuje těžiště diskuze v etice. Můžeme je vnímat jako radostné pozvání k využití toho, co víme, ale i varování před tím, co víme. Jak změnila genetika pohled na lidskou nemoc? Není náhodou nosič jakýmsi "potenciálně nemocným"? Co to znamená pro něj a co to znamená pro lékaře? Je vůbec možné, ale hlavně správné (jsme přeci v etice :-) ) vylepšovat člověka? Má vůbec cenu diagnostika bez terapie? Že je genetika hrou pravděpodobnosti, víme. Jaký to má ale smysl? Je lepší vědět než nevědět? Kdo to rozhodne? 

            Co jsou kmenové buňky, v čem jsou naděje klamné a očekávání zavádějící? Není výzkum a využití kmenových buněk dobrým osudem pro embrya zbylá po IVF? Mohou tak pomoci lidem s Parkinsonovou chorobou..., a nebude nás to pak mrzet?

           Je rozdíl mezi terapeutickým a reprodukčním klonováním? Kdy ano a kdy ne? Chceme si skutečně na Boha hrát?

Blok VIII.

Bude to kluk nebo holka? Anebo se můžeme dovědět i víc? Preimplantační a prenatální diagnostika a obtíže s nimi spojené.

         Tento a následující blok tvoří dohromady kompaktnější celek. V této části jde o pochopení problémů, které může preimplantační diagnostika přinést. Její problémy souvisejí jednak s diskuzí kolem statutu embrya, jednak s tím, jak se k embryu postaví ten, kdo o něm rozhoduje. Má to být lékař nebo budoucí rodiče?

           Prenatální diagnostiku absolvuje v České republice drtivá většina těhotných žen. Jaký typ výsledků přináší? Jak se mohou ženy k těmto výsledkům postavit? Není prenatální diagnostika výrazem mocenské převahy medicíny, jak tvrdí jedni nebo je tlak lékařů na prenatální diagnostiku výrazem jejich starosti nebo i strachu, aby se nic neprošvihlo (a já jako lékař nebyl popotahován...)? Co je "wrong birth" a "wrong life"? Kdo zaplatí za narození postiženého dítěte. Rodiče? Společnost?

Blok IX.

IVF - radost, naděje, byznys a slzy. Co vše slyšíme o oplození ve zkumavce...

         Je IVF odpovědí na hlubokou lidskou touhu mít dítě nebo jen vydělává na tom, že mít dítě je dnes "in", že bezdětnost je stigma? Anebo je to pouhý lékařský prostředek na boj s epidemií neplodnosti? Máme mít radost, že tuto možnost máme? A co embrya? Preimplantační diagnostika? Co "frozen generation", zmrazená generace, ti co zbyli navíc? A nejsou to jen shluky buněk?

Blok X.

Interrupce. Není snad profláknutějšího tématu.

           Debata o interrupcích je spolehlivou cestou, jak rozpálit účastníky nějakého etického setkání do běla. Jedni jsou zásadně proti, druzi ještě zásadněji pro. Jeden mluví o právu dítěte na život, druhý o právu matky na sebeurčení. Je to opravdu nesmiřitelná debata? Žena otěhotněla, spíš jaksi z nešikovnosti, co na to její dítě? Byla svobodná, když se milovala. Ale co interrupce po znásilnění? Jistě můžeme diskutovat mnoho podobných otázek. A bude se určitě na co těšit.

Blok XI.

Domácí porody. Právo matky, právo dítěte, necitlivé porodnice, nechápající lékaři.

           Všechna tato hesla můžeme slyšet v diskuzi o domácích porodech. Rodíme doma, protože na to máme právo, proč nás nechce nikdo pochopit? Byla jsem v šoku z porodu v porodnici, proto jsem dala přednost šeru obýváku. A co dítě, přežije to? Jak k tomu přijde... Jak lze smířit právo matky na sebeurčení a právo dítěte na život?

Blok XII.

Jak může pacient o sobě rozhodovat, když už o sobě rozhodovat nemůže? Zástupné rozhodování o pacientovi.

           Tímto tématem se dostáváme k otázkám, které se týkají konce lidského života. Často slýcháme naléhání pacientů, že chtějí zemřít důstojně. Každý si však pod tím může představit něco naprosto odlišného. Proto  se může jíž od roku 2001 každý člověk vyjádřit k tomu, co by se s ním mělo nebo nemělo dít, když už on sám k tomu nebude moci nic říci nebo to nějak promyslet. Může zvolit dvě cesty. První možností je napsat text, který musí mj. splňovat náležitosti požadované § 36 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nebo může ustanovit opatrovníka, který je pak lékaři k dispozici, když se bude o pacientovi rozhodovat. Opatrovník bude hájit zájmy pacienta. Toto téma jistě přinese mnoho otázek, které mohou být diskutovány v tomto bloku.

Blok XIII.

O čase a způsobu své smrti chci rozhodnout sám. Je eutanázie, dobrovolně zvolená a přijatá smrt, výrazem lidské důstojnosti nebo spíše bídy lidského života?

           Eutanázie patří stejně jako interrupce, k nejvýbušnějším tématům lékařské etiky. Je výrazem lidské svobody nebo bídy lidského života. Co znamená přijetí eutanázie pro roli lékaře a pacienta? Není vlastně eutanázie a lékařova účast na ní účastí na sebevraždě člověka? Má lékař bídu člověka zmenšovat anebo ji má přijmout a odstranit ji spolu s jejím nositelem? Jsou to provokativní otázky... A určitě nejen tyto...

Blok XIV.

Ukončování a nenasazování terapie

            V tomto bloku se budeme zabývat konkrétnějšími problémy, které se týkají ukončování nebo nenasazování určitého typu léčby. Pokusíme se představit kritéria, podle kterých by se mohlo toto rozhodování řídit. Ukážeme také, jakou roli v rozhodování o pacientovi hraje jeho rodina. Představy rodiny a zdravotnického týmu se mohou velmi lišit a být zdrojem mnoha konfliktů. Vstřícné vysvětlování vzájemných postojů a představ může otupit mnohá ostří.

          V těchto souvislostech můžeme diskutovat i taková témata jako eutanázie nebo tzv. dříve projevená/vyslovená přání pacientů.

Blok XV.

A můžu ještě něco říct...? Diskuze na volné téma.

        V tomto bloku budete mít hlavní slovo Vy. Zde lze přijít s návrhem vlastního tématu, může jít o společnou debatu nad problémy, které v přecházejících částech (zatím) nejsou zachyceny. Co Vás pálí, co by Vás z lékařské etiky zajímalo? Napište a můžeme diskutovat!